Doprava v Istanbulu

Doprava v Istanbulu je natolik bláznivá, že jsem se jí rozhodla věnovat celý jeden článek...

Istanbul je obrovské město rozkládající se na evropském a asijském břehu Bosporu, s 16ti miliony obyvatel je největším a nejlidnatějším městem Turecka a řadí se ke světovým metropolím. Systém městské hromadné dopravy je unikátní skládanka a principy jeho fungování se mi zpočátku zdály nepochopitelné. Po pár týdnech téměř každodenního dojíždění do školy mi došlo, že ve městě, kde je v podstatě permanentní zácpa, postrádají jízdní řády autobusů jakýkoliv smysl, prostě stojíte a čekáte - ono něco přijede...

Istanbul se pyšní druhou nejstarší podzemní dráhou na světě (na prvním místě je Londýn), která se jmenuje Tünel. Jedná se v podstatě o krátkou podzemní lanovku, která vás od Galatského mostu vyveze na kopec, kde začíná nejrušnější istanbulská ulice Istiklal Caddesi. Tato dráha byla otevřena v roce 1875.  O 130 let později byla otevřena další podzemní lanovka Füniküler, která spojuje přístav Kabataş a náměstí Taksim. Kromě toho se v Istanbulu nachází také klasické metro, jeho dvě linky ovšem nejsou přímo propojeny. Všechny tyto dráhy jezdí v pravidelných intervalech a je na ně spolehnutí.

Historická tramvaj na náměstí Taksim

Jediným pozemním dopravním prostředkem, který jezdí podle jízdního řádu je tramvaj. V Istanbulu jsou celkem tři linky - dvě historické a jedna "normální". Slavnější historická tramvaj jezdí v evropské části. Začíná na náměstí Taksim, jede po Istiklal Caddesi, která je jinak pěší zóna, cestou jednou zastaví, a svou dráhu konči před vchodem do Tünelu. Její méně slavná sestra jezdí v asijské čtvrti Kadiköy. Moderní tramvajová linka začíná u přístavu Kabataş , přejíždí Galatský most, jede kolem historické části Sultanahmet a pokračuje dál až za historické hradby města.

Autobus v městské části Ortaköy

Největší podíl dopravy pokrývají autobusy a dolmuşe. Autobusových linek je v Istanbulu přehršel a celý autobusový systém může na neznalé působit více než chaoticky. Zastávky jsou označené a často jsou doplněné i o klasické čekací přístřešky. Ovšem jízdní řád nikde nenajdete. Když budete mít štěstí, bude na zastávce alespoň mapa a někde v rohu mapy najdete seznam linek, které na zastávce staví - například 25 T: Taksim - Sariyer. Často se vám ale stane to, že nevíte, ani kde je Taksim, ani kde je Sariyer, a už vůbec netušíte, jestli zastávka, kam se chcete dostat, je na trase tohoto autobusu. Potom je systém následující - přijede autobus, zeptám se řidiče, jestli jede tam kam chci jet, a buď nastoupím nebo ne. Nemusíte se ale bát, že budete za blbečky. Kam který autobus jede netuší často ani místní a Turci jsou zvyklí se pořád na něco vyptávat. Když už jste ve správném autobusu, nastává další problém - jak poznám, že mám vystoupit? Ne všechny autobusy jsou totiž vybaveny mluvícím zařízením, co hlásí jména zastávek. A tak se jednoduše zeptáme řidiče, a je to :)

Dolmuş

Zvláštní kategorii dopravních prostředků představuje dolmuş. Jedná se o taková malé autobusy, v podstatě veřejné taxi. Většinou jezdí v místech, kde nejezdí klasické autobusy. Na dolmuşi je napsáno odkud a kam jede, ale žádné oficiální zastávky neexistují, o jízdním řádu nemluvě. Prostě si stoupněte tam, kde čekají místní a čekejte s nimi. A nebo jednoduše zamávejte na projíždějící dolmuş, zastaví vám kdekoliv. Stejné je to i s vystupováním, prostě řeknete, že chcete vystoupit a řidič vám zastaví. Někdy řidič hlásí místa, kde většinou staví, a ptá se, jestli někdo bude vystupovat. V případě, že nevládnete turečtinou, stačí se postavit, dát jasně najevo, že chcete vystupovat, a říct stop :) Jinak v dolmuşi se platí jedině hotově, takže řidič kromě toho, že řídí i vybírá peníze. Musí tedy zvládat nejenom se dívat na cestu, ale taky lovit drobáky v přihrádkách a bankovky po kapsách a vracet cestujícím, do toho dost často stihne i telefonovat s kamarádem. Používání bezpečnostních pásů nepřichází v úvahu, protože to by se řidič přiškrtil při naklánění do přihrádek a otáčení po cestujících. Když je v dolmuşi plno a nedostanete se k řidičovi, jednoduše řeknete tomu, kdo stojí vedle vás, kam chcete jet, a pošlete po něm peníze. Ten je pošle dál až k řidiči, ten vám zase po spolucestujících pošle peníze zpátky. Zní to šíleně, ale vlastně je to super. Nejlepší je na tom to, že na vás řidič vždycky počká, a naloží vás a vyloží, kde chcete. Představte si, jak by to bylo skvělé, kdyby něco takového bylo v Praze. Jdete po chodníku, jede autobus, mávnete, naskočíte, a pak jen řeknete - zastavte mi tady na rohu...

Vapur

Vzhledem k tomu, že přes Bospor vedou pouze dva mosty, které jsou věčně zacpané, je důležitou součástí městské dopravy také lodní doprava. Několik linek trajektů, kterým se turecky říká vapur,  spojuje přístavy Beşiktaş, Kabataş, Karaköy a Eminönü  na evropské straně s přístavy Üsküdar a Kadiköy na straně asijské. Lodí můžete také jet na Princovy ostrovy. Plavba lodí po Bosporu je jeden z nejlepších istanbulských zážitků. Především výhled na Sultanahmet a plavba okolo Dívčí věže na vás udělají dojem. Jízdenka na loď stojí stejně jako jízdenka na metro nebo tramvaj, takže máte výletní plavbu za pár korun. Na lodi si můžete dát typický turecký čaj nebo hodit rackům nějaké to pečivo. Většina linek jezdí jednou za půl hodiny.

Sirkeci

V Istanbulu můžete také cestovat vlakem. V evropské části vyjíždí linka z nádraží Sirkeci, odkud se kdysi vydával na cestu slavný Orient Express. Můžete se odtud vypravit na pevnost Yedikule. V asijské části se nachází další slavné nádraží Haydarpaşa, kde začínala Baghdádská dráha.

Nakonec praktické informace. V Istanbulu chybí chytře vymyšlený systém kupování lístků jako známe z většiny evropských měst. Pokud pobýváte v Istanbulu delší dobu, vyplatí se pořídit si lítačku, se kterou ušetříte a můžete s ní platit všude mimo dolmuş. Jinak na podzemní dráhy, metro, tramvaj a lodě potřebujete žeton, který si koupíte v automatu a hodíte do turniketu. V autobuse se platí hotově u řidiče, někdy je v autobuse kromě řidiče zvláštní pracovník, který pouze vybírá peníze.

Haydarpaşa

Jinak v Istanbulu je věčně zácpa a na předpisy tam nikdo moc nekouká. Projet jednosměrku v protisměru? Pohoda. Že na dvouproudé silnici jedou tři auta vedle sebe? No a co! To je prostě Istanbul :)