Istanbul: Şile

Şile je malé městečko ležící na pobřeží Černého moře. Během roku tu moc rušno není, zato o prázdninách se na místní pláž sjíždí lidé z okolí a řada obyvatel Istanbulu tu má své letní byty. Také se tu nachází jeden z největších majáků Turecka. My se do Şile vypravili o teplém březnovém víkendu, nebylo sice na koupání, ale za to tam byl klid.

Do Şile  se z Istanbulu dostanete autobusem z asijské části, jezdí tam linky 139 a 139 A, vyjíždí z Üsküdaru (nestaví přímo u přístavu, zeptejte se na cestu místních), nastoupit můžete také na Harem Otogari, tam odsud je to do Şile nějakých 70km. Cesta ale trvá minimálně dvě hodiny, nejdřív se totiž autobus musí vymotat z města a to je záležitost skoro na hodinu, můžete si alespoň udělat představu o tom, jak je Istanbul velikánský.

Cestu jsme si s Michalem, kamarádem z Polska, krátili klasickou tureckou zábavou - pojídáním neloupaných slunečnicových semínek. Turci jsou schopní spořádat jich celé pytle, nejlépe někde na pláži nebo na místě s hezkým výhledem. Naučit se je správně rozkousnout a sníst mi trvalo skoro až do Şile :)

Výhled na hrad

V Şile nás autobus vyklopil na náměstíčku s pár obchody a mešitou. V sámošce jsme si koupili po plechovce piva a vyrazili jsme k moři. Hlavní třídu, kde to v létě určitě žije, lemují především různé restaurace, stánky s občerstvením , cukrárny a také obchůdky s místními tradičními produkty- tkanými látkami a výrobky z nich. Po chvíli cesty se před námi konečně otevřel výhled na krásně modré moře a na skály u pobřeží. Na největší z nich se tyčí zřícenina hradu. K hradu je natažená z protilehlé skály lanovka, na skálu vylezeme, ale i kdyby byla lanovka funkční nejspíš bych neměla odvahu. Usadíme se tedy na skále, otevřeme si pivo, popíjíme a užíváme si krásné výhledy na hrad, na pláž, na přístav, na racky a hlavně na nádherné moře a představujeme si, jak dlouho bychom asi museli plavat než bychom se dostali na Krym :)

Pan prodavač se nechal fotit hrozně rád a hrdě mi ukazoval tričko se znakem Turecka

Vzhledem k tomu, že je Şile přímo u moře, nikoho asi nepřekvapí, že je tady jeden stánek s rybami na druhém a že ve všech místních restauracích si můžete dát nějakou tu rybku. Komu se nechce dávat si celou rybu, která může být někdy i poměrně drahá, ať si dá balık ekmek neboli rybu v chlebu. Za pár lir se dobře najíte, dostanete půlku tureckého bílého chleba, podélně rozkrojenou, s čerstvou filetou opečenou na roštu, rajčatem, cibulí a salátem, v podstatě variace na hamburger akorát s rybou, lahoda!

Maják

Po tom jsme se prošli po přístavní hrázi a vydali jsme se k další místní zajímavosti, kterou je historický maják z poloviny 19. století. Pod ním je hezká zahrada, kde si můžete dát čaj nebo se jen kochat výhledy.

Po tom, co jsme se nabažili panoramat, dali jsme si balık ekmek a já jsem si ještě koupila nějaké sladkosti v místní cukrárně, bylo na čase vydat se zpátky směr Istanbul. Autobus ale jel až za dlouho a tak Michal navrhnul, ať se vydáme pešky a cestou stopujeme. Do té doby jsem se stopováním v Turecku neměla zkušenosti a trochu jsem se bála, ale jak jsem za chvíli zjistila, v Turecku se stopuje skvěle. Řidič prvního auta, co nám zastavilo, se nám omluvil, že nejede do Istanbulu a může nás odvézt jenom na hlavní silnici na tahu Ankara-Istanbul. Tam jsme stopovali znovu. Netrvalo to ani 5 minut a už jsme seděli v autě s mladým párem. Zastavili nám asi jako druhé nebo třetí auto, co nás míjelo. Oba byli moc milí a chtěli si povídat. Moje konverzační možnosti byly ale po měsíci turečtiny celkem omezené, takže to musel zachraňovat Michal, co byl v Turecku už druhým semestrem. V Turecku jsem pak stopovala ještě několikrát, jde to samo, protože vám zastaví skoro opravdu každý.

Škoda, že jsem si to koťátko nemohla vzít s sebou

Výlet do Şile určitě doporučuju, lézt po skalách, dívat se na moře, nechat se ovívat větrem a poslouchat chechtání racků - skvělý plán na volný den. A v létě se můžete i vycachtat...

Do Istanbulu by se mělo dát i doplout lodí

Průzračné moře a výhled na maják