Istanbul: Yedikule a městské hradby

Yedikule neboli pevnost sedmi věží je součást komplexu původních městských hradeb chránících tehdy ještě Konstantinopol před nájezdy Osmanů. Hradby jsou poměrně zachovalé a táhnou se od Zlatého rohu jižním směrem až k Marmarskému moři. Yedikule se nachází úplně na jihu, téměř u moře. Za dob Osmanů sloužila pevnost jako vězení, hladomorna a také se zde popravovalo. Byli zde vězněni i nejrůznější diplomaté a velvyslanci, kteří se znelíbili sultánovy.

Dnes patří Yedikule spíš k opomíjeným památkám Istanbulu, což je celkem škoda. Yedikule je sice trochu dál od centra, ale dostat se tam není problém. Z nádraží Sirkeci trvá cesta příměstským vlakem 20 minut. Po vystoupení z vlaku jsem měla pocit, že jsem někde v zapadákově a ne v turisty mnohdy přecpaném Istanbulu a nějak intuitivně se mi po chvilce podařilo pevnost najít. V budce u vstupu bylo nacpaných tak 5 chlápků (těžko říct, kolik z nich byli zaměstnanci, a kolik kamarádi, co přišli na pokec a na čaj) a vypadali dost vyšokovaně, že na Yedikule vůbec někdo zavítal, a ještě je to blondýna a úplně sama.

Hladomorna

Pevnost má tvar pětiúhelníku a dá se celá obejít po hradbách. Můžete si vylézt na věže i se podívat do hladomorny. Nejlepší ale je, že nabízí krásné výhledy na Marmarské moře a na Istanbul, tak jak ho neznáte. Uvidíte řady nákladních lodí kotvících před Istanbulem a čekajících na vyložení, ale také městské hradby a hřbitov rozkládající se pod pevností.

Pohled na Istanbul a kotvící lodě

Hlavně nespadnout...

Jen taková bezpečnostní poznámka - nikde na hradbách ani na schodech nejsou zábradlí. Ve věžích hladomorny jsou jakési balkónky, ze kterých se můžete podívat dolů, ale neměla jsem pocit, že když bych byla o nějaký ten metrák těžší, že se pode mnou nezřítí. Takže jen rychle nakouknout, vyfotit a zpátky na hradby.

Stanoviště dolmuşů

Cestu domů jsem neměla nějak naplánovanou, řekla jsem si, že půjdu podél hradeb směrem ke Zlatému rohu a nějak to dopadne. Ztratit jsem se nemohla, podél hradeb vede hlavní silnice, po které jezdí hromada autobusů a dolmuşů - jejich stanoviště je hned pod pevností, jak můžete vidět na fotce - a do centra se člověk vždycky nějak dostane...

Hradby jsou celkem kontinuální, v místech, kde jimi neprochází významné dopravní tahy zůstávají neporušené a auta projíždějí původními branami.

Přímo pod hradbami jsou políčka a zahrádky, kde se pěstuje převážně zelenina. V některých místech ji pěstitelé i rovnou prodávají.

Hradby a zemědělské plochy pod nimi

Chtěla jsem zkusit vylézt i na tyto hradby, ale místa, kde pod nimi nejsou zemědělské plochy, jsou plná nevábného bordelu a odpadků a tím se mi brodit opravdu nechtělo.

Brána do města u křižovatky Topkapi

Nakonec jsem došla až k velké křižovatce Topkapi, kde jezdí autobusy, dolmuşe, tramvaj i metro a odkud jsem se už snadno dostala domů.

Pokud nejste v Istanbulu jen na pár dní, určitě výlet na Yedikule doporučuji. Je to něco jiného než všechny mešity a obchody, podíváte se na Istanbul z jiné perspektivy a takhle zachovalé hradby jen tak nikde neuvidíte. Taky si uděláte obrázek o tom, kde končila tehdy ještě Konstantinopol a jaké opevněni museli Osmané překonat, než se města zmocnili.